Zatmění slunce - kapitola 5.

15. srpna 2014 v 13:48 | Ellie |  Zatmění Slunce
Drnčivý zvuk školního zvonku se rozhostil chodbami i třídami a ukonejšil všechny zoufalce, včetně mě, co mysleli, že dějepis bude brzy příčina jejich umrtí. Konečně jsem mohla zavřít učebnici a schovat ji do batohu. Než jsem si zbalila i zbytek věcí, prošel kolem naší lavice - kolem mě - ten kluk. Díval se před sebe, ale než vyšel ze třídy, ohlédnul se směrem k naší lavici. Jen jsem viděla že otáčí hlavu, nesměle jsem se podívala na svůj sešit co jsem právě strkala do batohu. Kdybych se s jeho pohledem střetla, asi bych zrudla, nebo spíš se neovladatelně uculila, což se mi stává když se podívám na někoho, kdo se mi líbí. Nejsem ten typ, který se červená, ale ten, kterému se samy od sebe střeleně zvednou koutky. "Bláho! On se na tebe otočil!!" "Co, cože?" "Díval se na tebe Ester! On se na tebe podíval!" "No, a co... já se dívám na každého kdo mě míjí." "Css, ty jsi ale paličatá. Určitě v tobě našel něco, co mu schází." Její zasněný úsměv dodal vyřčené větě ještě větší důraz. "Ale prosímtě, nehledej ve všem vědu." "To není věda, to je chemie puso." "Ať je to co chce, pochybuju, že se mu líbim ,když mám vedle sebe miss dokonalost, na které by číkoliv zrak spočinul tisíckrát radši než na mně." Během toho co se Rosalie zvedala ze židle, mě ujišťovala o tom, jak na mě myslí, jak jsem ho omámila, a podobné nesmysli. Nedalo mi to, a musela jsem se párkrát taky vyžívačsky usmát. Nicméně, stále o tom pochybuju. Vedle Rosalie jsem já sud s kompostem, co by na mně mohl kdo vidět? Někdo jako ON? Ze třídy jsem vyrazila rovnou ke školnímu bufetu, který je otevřený každou přestávku po druhé hodině. Jako vždy, mě přivítala fronta o minimálně deseti lidech. Stoupla jsem si na její konec a přepočítávala si peníze v levé ruce. V tom do mě zběsile vrazil Andy. "Promiň, to jsem nechtěl. Spravím to, když ti něco koupím?" "Ne, to je dobrý, jedno neomalené gesto mě na zem nesrazí, po tom, co jsem byla v nemocnici s otřesem mozku." Usmála jsem se na něj, dávajíc mu tak najevo, že je vše v pořádku a odpuštěno a on mi úsměv mlčky oplatil, přestože jindy neodbytně trvá na svém. Ono vlastně nebylo ani co odpouštět, to se už stává. Navíc, své lásce, ačkoli bývalé, odpustíte přece všechno. Ano, s Andym jsme kamarádi, i když víc z jeho strany, než z mé. Dřív jsem do něj byla opravdu bláznivě zamilovaná, a z těch pocitů ve mně pořád ještě něco nejistého zbylo, ačkoli se to zdá být čím dál slabší. Andy byl vždycky slušný, i když trochu egoistický a sebestředný, ale slušný a když chtěl, uměl být přesvědčivým gentlemanem. Taky měl vkusný styl oblékání, a v porovnání se mnou, úžasné známky. Nad touhle myšlenkou jsem se musela sama sobě zasmát. Pohled do jeho očí mě vždycky vnitřně úplně rozladil. Nicméně, teď, když je tu ten, jehož jméno je mi zatím neznámé, myslím na Andyho čím dál míň. Slavná historka o hrdinovi který zachránil muzeum už taky zanikla, protože jsou tu novější věci. Nebo novější lidi... On...kdykoli ho vidím, probouzí to ve mně podivné chvění a nezvratný pocit touhy. Na to, že mě před týdnem zachránil jakýsi "hrdina" už jsem dlouho nepomyslela, protože moje mysl, když není zrovna plně zaneprázdněná povinnostmi, se věnuje jen a jen jemu. Hlas prodavačky mě vytrhl z hlubokého rozjímání a upozornil mě otázkou, co si dám. Koupila jsem si tedy svačinu, pro kterou jsem původně přišla, a dala se na odchod do třídy. Tentokrát do naší třídy, kde probíhá výuka základních předmětů, jako je matematika, čeština, literatura a jazyky. Na ostatní předměty chodíme do jiných učeben. Posadila jsem se na své místo a zakousla se do šunkové bagety. "Ahoj Ester." Přisedla si ke mně Amanda. "Ahoj" opáčila jsem. "Máš dneska odpoledne volno? Mohly bychom zajít do města, potřebuju si koupit boty." Co nejrychleji jsem požvýkala sousto v puse, abych mohla odpovědět. "No, myslím že dneska nic nemám. Ale zítra přece píšem dějepis." "Jo no...safra. No tak se na to naučíme večer. Ty se na testy přece učíš výhradně večer, protože ti to nejvíc pálí." "To máš pravdu... Jo, tak to bych šla." "Super! Ve tři v autobuse?" "Fajn." Náhle se třídou rozlehlo ticho. Polkla jsem poslední ukousnuté sousto, schovala bagetu, a pak upřela zrak na učitelku matematiky stojící ve dveřích, mezitím co Amanda utekla na své místo. Matikářka je jako jedna z mála kantorů, vtipná a příjemná. Její poznámky vždycky rozesmějí celou třídu, a jako jediná z mála je schopná vysvětlit učivo několikrát a s klidem, když tomu někdo nerozumí. Cestou ke katedře oznámila co budeme dělat v dnešní hodině, posadila se a otevřela docházkovou knížku, aby zaznačila kteří žáci chybí. "Karmen Steisová?" "Pořád tu není paní učitelko." Ozval se něčí hlas z jedné ze zadních lavic. Rozhlédla jsem se po třídě, a uvědomila si, že Karmen tu stále není. Už je to týden, takže je asi vážně jen nemocná, nemůže to být nic horšího. A není jediná, kdo chybí. Johny, Michaela a Kenz tu taky už pár dní nejsou. Nevím proč si s tím dělám takovou hlavu. Přeci jenom mám ale ohledně Karmen, divný pocit jaký jsem ještě nikdy neměla...

 


Anketa

Líbí se ti povídka Zatmění slunce?

Ano, moc!
Čtu si ji, když se nudím
Ujde
Ne

Komentáře

1 Maya Rowlisová Maya Rowlisová | Web | 15. srpna 2014 v 14:41 | Reagovat

doufám, že nevadí, že píši až teď... Před chvílí jsem obalovala řízky na cestu a než jsem si to přečetla... :D takže tedy k tomuhle dílu:
ten začátek byl vtipnej! :-D si génius! :)ten kompost! super! hláška :D
A ten konec je geniální! Zavání to nějakou pořádně zamotanou zápletkou :3 těším se na další díl! máš to krásné

2 Maya Rowlisová Maya Rowlisová | Web | 15. srpna 2014 v 15:26 | Reagovat

děkuju, jsem ráda, že někdo takový je... moc lidí, co čtou vše už není.. já se taky snažím, ale videa si většinou nepouštím, každopádně se těším na další kapitolku :) a nemáš zač, strašně se mi ten design líbí! Jinak doufám, že se k další kapitole dostanu už dnes, jinak bude až další týden... a možná ani to :D

3 Tanhaya Tanhaya | 15. srpna 2014 v 17:28 | Reagovat

Super díl.
Těším se na další:-)
Jo, a kompost :-) Super hláška :D

4 Maya Rowlisová Maya Rowlisová | Web | 15. srpna 2014 v 18:40 | Reagovat

Mám další kapitolu na blogu :D sice teda 1. část, ale je tam.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama