Zatmění slunce - kapitola 1.

3. června 2014 v 14:32 | Ellie |  Zatmění Slunce

Otevřela jsem oči, konečně. Ale, kde to jsem? Cítím dráždivou vůni desinfekce, kolem mě jsou bílé zdi a ležím na nápaditém lůžku. Ta vůně mi něco říká. Pak si uvědomím, kde vlastně jsem. Jsem v nemocnici. Vedle mě sedí maminka. Když si všimne, že už jsem vzhůru, vidím jak se jí oči rozzáří.
"Doktore! Je vzhůru, pojďte sem!"
"M-mami? Co se stalo?"
Jistě... základní otázka, co jiného by vás mohlo napadnout. Ale já si vážně nepamatuju, jak jsem se sem dostala. Doktor si to ke mně se vší parádou i svým notýskem nakráčel, něco v něm zkontroloval, a pak se podíval na mě. Sjel si mě očima od hlavy k patám a pak řekl:
"To nic, stala se drobná nehoda, máš jen mírný otřes mozku, všechno bude v pořádku."
Sděluje mi to, jako by to nic nebylo. Otřes mozku, to je přece běžné. Já zapomněla, mírný otřes mozku. Ale i tak. Hlava mě bolí jako kdyby mi do ní někdo tloukl ze všech stran kladivem.
" Jak se cítíš?"
Opravdu? Dobře, řeknu mu to.
"No... bolí mě hlava."
"Jistě, to je normální. To přejde,. A jak jsi na tom se zrakem? Vidíš normálně? Nic neobvyklého?"
A co bych přesně měla vidět? Kolečka? Autíčka?
"Ne, vidím dobře."
"Tak to je pro tebe dobrá zpráva. Zítra můžeš domů. Jen si tě tu na noc necháme na pozorování a zítra se už vrátíš do vlastní postele, pokud se na tvém stavu nic nezkomplikuje."
No to je skvělé! Bála jsem se že tu zůstanu trčet týdny, jako to bývá v kriminálkách. Už se nemůžu dočkat až se vrátím do školy za kamarádkami a řeknu jim to! Ale, co se vlastně stalo?
"Mami? Co se stalo? Jak se to stalo?"
"Je to tak, že na muzeum, zrovna když jste tam byli se třídou na exkurzi, zaútočil nějaký blázen, co ho chtěl vyhodit do povětří. Zřejmě terorista. Začal rozhazovat granáty, včetně plynových. Ale pak tam přiletěl ten hrdina... Takový chlapec, v převleku. Teroristu zajal a zachránil muzeum, včetně tebe."
"Ale... co s tou mojí hlavou?"
"Při jednom z výbuchů tě zasáhla letící troska. Ale on tě zachránil."

On... mamka o něm mluví tak fascinovaně. Je z něj úplně unesená. Zato já jsem paf. Hrdina? V našem městě? V našem světě? Totiž... bývají většinou jen ve filmech. Superman, Spider-man a tak... ani ve snu by mě nenapadlo, že nějaký může existovat. Jsou to jen smyšlené postavy z komixů. A natož v našem městě? Hmm... ale představa, že zachránil zrovna mě, se mi celkem líbí. Bylo by mi ctí mého zachránce poznat, něco mu zřejmě dlužím. Ehm, poděkování? Vážně nevím jak bych se mu měla odvděčit. Ale nejspíš nad tím nemusím ani přemýšlet. Hrdinové se nikdy osobně nezastavují aby zkontrolovali své svěřence, vždyť toho mají tolik.

 


Komentáře

1 koneavsechnokolemnich koneavsechnokolemnich | 3. června 2014 v 16:32 | Reagovat

Jsem moc ráda že chceš být SB. A je mi 12 let :).

2 koneavsechnokolemnich koneavsechnokolemnich | 3. června 2014 v 16:32 | Reagovat

Je mi 12 let :-)

3 Crazy-Lazy Crazy-Lazy | Web | 4. června 2014 v 20:06 | Reagovat

je to super..těším se na pokračování :)

4 Maya Rowlisová Maya Rowlisová | Web | 4. června 2014 v 21:04 | Reagovat

Páni  podporuješ moji závislost na čtení! Je to ták realistické a hmatatelné! Opravdu moc se mi to líbí! Přijde mi akorát ten superhrdina v tom celém, že nezní ták jako básnický :) ale máš to úžasné :)) úplně se třesu protože chci další díl :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama